Proč nechci hypotéku s kapitálovou životní pojistkou


Proč nechci hypotéku s kapitálovou životní pojistkou

Financování bydlení pomocí hypotečního úvěru s odloženou splátkou jistiny v kombinaci s kapitálovou životní pojistkou je často prezentováno jako velmi výhodné. Pojďme se proto podrobněji podívat na argumenty, které jsou klientům předkládány. Zjistíme, že jsou obvykle pouze "zastírací", protože tato kombinace nesplňuje základní podmínku výhodnosti.
Pro ty, kteří se s tímto produktem ještě nesetkali, se sluší uvést, že jde o hypoteční úvěr (HÚ), při kterém se bance po celou dobu jeho trvání platí pouze úroky. Současně se platí pojistné do kapitálového životního pojištění (KŽP), které je vinkulováno ve prospěch banky. To je uzavřeno na dobu odpovídající trvání hypotečního úvěru a jeho pojistná částka pro případ smrti a pro případ dožití je shodná s výší hypotečního úvěru. Po uplynutí sjednané doby tak dojde k tomu, že celý hypoteční úvěr je splacen najednou pojistným plněním při dožití konce pojistky a výnos KŽP zůstává klientovi.

Pro posuzování finanční výhodnosti této kombinace platí jedno velmi jednoduché pravidlo: Aby bylo výhodné nesplácet jistinu jakéhokoliv úvěru, musí se peníze, ušetřené splácením jistiny, zhodnocovat více, než je úrok z příslušného úvěru. A tím bych mohl vlastně celý článek zakončit, neboť toto pravidlo v naprosté většině případů kombinací HÚ a KŽP není splněno! Aby to ale nebylo na první pohled zřejmé, je používáno mnoho zastíracích argumentů, které si teď rozebereme.

Zhodnocení KŽP

Problematikou zhodnocení KŽP jsme se zabývali v článku Nejisté pojištění. Je třeba si uvědomit, že zhodnocení rezerv, které každoročně vyhlašují pojišťovny a kterážto čísla se skutečně pohybují nad aktuálními průměrnými úroky z hypotečních úvěrů, v žádném případě neznamená, že takto je zhodnocováno celé klientem zaplacené pojistné. Jednak si pojišťovny ze zaplaceného pojistného odebírají platby na krytí rizika, ale i další nikde nezjistitelné poplatky, za druhé existují ještě různá pravidla, podle jakých se klienti podílejí na výnosu z rezerv.

Jen u mála pojišťoven je klientům připsáno to, co je vyhlášeno. Některé pojišťovny připisují např. jen 85 % vyhlášeného zhodnocení rezerv, některé vycházejí z rozdílu mezi technickou úrokovou mírou a skutečně dosaženým výnosem z rezerv a pokud tento rozdíl klesne pod určitou hodnotu, připíší pouze technickou úrokovou míru a již nic navíc. Výsledkem je to, že reálné zhodnocení vloženého pojistného je vždy nižší, než vyhlašované zhodnocení rezerv a bohužel i nižší, než úrok z hypotečního úvěru. V této souvislosti je třeba připomenout, že do kombinace lze zapojit pouze klasické KŽP, investiční pojištění, které nemá garantovánu pojistnou částku pro dožití, nepřichází v úvahu.

Celkové náklady

Oblíbenou metodou, jak prezentovat výhodnost kombinace, je počítat celkové náklady. To má ovšem hned několik úskalí. Ke snižování celkových nákladů jsou používány odpočty zaplacených úroků od základu daně. Při tom je ovšem třeba si uvědomit, že tato možnost je závislá na aktuální podobě daňové legislativy a prognózovat ji na třeba 20 let dopředu je hodně odvážné. Počítat tedy, že klient bude následujících 20 let odpočítávat zaplacené úroky v daňové skupině 32 %, je svým způsobem pohádka. Změnit se mohou jak pravidla pro odpočet tak i daňové skupiny. Stačí, aby v dalších volbách zvítězil model jednotné daně z příjmu ve výši 15 % a celý propočet může klient hodit do koše, neboť "výhodnost" kombinace postavená na daňových odpočtech bude rázem pryč.

Co je ovšem jisté a na daňové legislativě zcela nezávislé, je to, že při kombinaci dochází k podstatně většímu přeplacení bance na úrocích. Půjčíme-li si 1 000 000 Kč na 20 let s 5% p.a., pak při anuitním splácení zaplatíme na úrocích cca 585 000 Kč a při kombinaci (tedy odložené splátce jistiny) rovný 1 000 000 Kč. Někteří "kouzelníci" pak dokáží tvrdit, že to druhé je lepší, protože na daních ušetříme 320 000, zatímco v prvním případě jen 187 200. Takovou úvahu nechávám raději bez komentáře, snad vzpomenu jen slova klasikova: "Nechci slevu zadarmo!"

Celkové náklady kombinace bývají ještě snižovány o předpokládaný výnos KŽP, tedy o to, co klient dostane poté, co pojistnou částkou bude splacen úvěr. To je ovšem obrovský prostor pro lidovou tvořivost, neboť platí opět slova klasika: "Nikdo vám nedá tolik, kolik já vám mohu slíbit." I když se stane, že kombinace nevychází výhodně, lze výpočet náležitě upravit. Klient na to totiž přijde až za 20 let…

 

V praxi se lze bohužel setkat i s "kouzelníky", kteří ve svých výpočtech dokonce o předpokládaný výnos snižovali aktuální měsíční splátku, a to pouhým aritmetickým dělením. Tvrdí klientovi, že když z KŽP dostane na konci (tedy za 20 let) 240 000 Kč navíc, tak je jeho měsíční splátka vlastně o 1 000 Kč nižší (240 000 Kč dělí 240 měsíci splácení). Problematiku časové hodnoty peněz (viz například článek Spoření za inflace aneb sundejte růžové brýle) zcela vynechávají. Rozhodně se od nich nedozvíte, že mít teď k dispozici reálně 1 000 Kč měsíčně, nebo je dávat do pojišťovny a dostat za 20 let 240 000 Kč, je velký rozdíl. Navíc nikdo dnes neví, jak to bude vypadat za 20 let se zdaněním výnosu – v současné době je zdaněn 15 %.

Pojištění

Když už se dopočítáme k tomu, že kombinace až tak výhodná není, nastupují argumenty o perfektním zajištění, které je v ceně. Co je tedy opravdu v ceně:

Pojištění pro případ smrti
Ano, to kombinace skutečně poskytuje. Totéž lze ovšem dosáhnout nepoměrně levněji pomocí samostatného rizikového životního pojištění.
Zproštění od placení
To bývá vůbec nejtěžší "kalibr" zastánců kombinace, neboť mohou klientovi slíbit, že v případě plné invalidity mu na splacení hypotéky bude dále spořit pojišťovna ze svého. To je sice pravda, ale pojďme se na to podívat reálně:
Aby došlo k plnění z tohoto připojištění, musí se u většiny pojišťoven jednat o plnou a trvalou invaliditu, přiznanou státem. Stát ale nerad přiznává plnou invaliditu. Jakmile bude přiznána jen invalidita částečná, kouzlo se nekoná – klient platí dál jako mourovatý, jenom nemá z čeho (s částečnou invaliditou se těžko hledá výnosné zaměstnání).
I když dojde k přiznání plné a trvalé invalidity a pojišťovna nebude dále vyžadovat platby pojistného, je zde ještě závazek placení úroků bance, kterého se žádné zproštění od placení netýká! Na ten se rádo zapomíná.
Tak jako tak tuto výhodu kombinace využije jen zlomek klientů, naprostá většina toto připojištění nevyužije a jednoznačně u nich při konečné bilanci převládnou nevýhody nad touto potenciální výhodou.
Statistiky ukazují, že trvalá invalidita je mnohem pravděpodobnější v důsledku úrazu a je tedy mnohem praktičtější mít sjednáno takové úrazové pojištění, aby již při částečné invaliditě se klient zbavil celé hypotéky a ještě mu zbylo. Taková úrazová pojištění přitom stojí relativně pár korun.
Pojištění úroků
Často se objevuje i tvrzení, že kombinace v sobě obsahuje jakési "pojištění" úroků, tedy že když budou úroky z hypotečních úvěrů růst, poroste i výnos KŽP. I toto tvrzení považuji za odvážné – záleží velmi na složení aktiv konkrétní pojišťovny. Nicméně pokud máme skutečně směřovat k měnové unii, nemělo by k žádným dramatickým výkyvům docházet. A pokud ano, nejsem přesvědčen o tom, že by je výnosy z aktiv pojišťoven dokázaly kompenzovat.
Rizika
Rizika, spojená s každým závazkem, jsou to, o čem se také příliš nemluví. Tato rizika se těžko oceňují a nelze je proto zahrnout přímo do výpočtů, kterými se porovnává hypotéka v kombinaci s KŽP a hypotéka splácená anuitně. Přitom hypotečním úvěr je vždy spojen se zástavou nemovitosti a ve většině případů je to doslova střecha nad hlavou – tedy nemovitost sloužící k bydlení klienta a jeho rodiny. Riziko je přitom úměrné výši úvěru. Ta je ovšem u kombinace konstantní po celou dobu, zatímco při anuitně spláceném úvěru klesá. Při kombinaci má klient stále plný závazek vůči bance a oproti němu se vytváří v pojišťovně odbytné. Když klient přijde o práci, musí řešit nejen závazek vůči bance, ale i vůči pojišťovně. Jakmile nezaplatí pojišťovně, pojistka za půl roku zanikne, banka obdrží odbytné a po klientovi bude žádat doplacení zbytku jistiny najednou, neboť nezaplacení pojistky je porušením smlouvy. Dovolím si tvrdit, že klient s kombinací je mnohem více závislý na svém současném zaměstnavateli, neboť případná změna zaměstnání spojená s možným výpadkem příjmů, je pro něho velmi riskantní. A to už vůbec neberu v úvahu variantu, že by na konci nebyla pojišťovna schopna dostát svým závazkům a vyplatit pojistné plnění, tedy splatit za klienta hypotéku.
Jako u všech "výhodných nabídek" i u kombinace HÚ a KŽP platí známé "dvakrát měř". Než se tomuto produktu upíšete, pořádně si vše rozmyslete, pokud možno z jiných hledisek než jen z těch, které vám předložil zástupce banky či pojišťovny. Nechcete přece, aby výhody "výhodné nabídky" slízly jen finanční instituce.