Politici chystají školné, studenti upozorňují, že vzdělání není zboží

Vydáno: 15.03.2017

Snahy zavést školné na veřejných vysokých školách přivedly do pražských ulic demonstranty. Prosadit platby za vysokoškolské studium zřejmě nebude lehké. Podobně tomu ostatně bylo i na Slovensku či v Rakousku, kde se za něj nakonec neplatí.

Vznikající vládní koalice počítá se zavedením školného na veřejných vysokých školách. Tento krok ale vyvolává řadu emocí, stejně tomu bylo či je v řadě jiných zemí. Na Slovensku sice v roce 2004 placení školného schválili, protože pak ale nebyl schválen zákon o studentských půjčkách, školné se zde neplatí. V Rakousku bylo zase školné kvůli protestům studentů zrušeno a platí ho jen ti, kdo studují déle než šest let.

Také v Česku se proti školnému zvedla vlna nevole. Iniciativa Vzdělání není zboží! v neděli uspořádala demonstraci proti školnému a protestní pochod k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy . Účast na ní byla malá. S placením školného ale nesouhlasí i řada dalších studentů, kteří se jí nezúčastnili.

Podle představ vznikající koalice by se mělo za semestr studia na vysoké škole platit 10 tisíc korun. Šlo by zřejmě o odložené školné, které by bylo možné financovat pomocí grantů, půjček či spoření na studium, a platit ho později, a to až 20 let po dosažení průměrného platu . Vysokoškoláci, kteří by nedosáhli tohoto platu do 45 let, by neplatili nic. Školné by patrně bylo zavedeno nejdříve od vysokoškolského roku 2011/2012, tedy od října 2011 a to pro studenty, kteří začnou studovat na vysoké škole v tomto roce nebo později. Přesnou výši školného by si určily samy školy. Mohla by tak být nižší než zmiňovaných deset tisíc korun.

Školné má být jen jednou, byť velmi důležitou, součástí reformy vysokých škol a jejich financování. Nejvíce peněz by ale měly dál získávat od státu. Příznivci školného poukazují hlavně na jeho psychologický dopad - má zvýšit motivaci studujících. Ti by mohli mít díky lepším výsledkům možnost studium částečně financovat pomocí stipendií. Studijní výsledky by také měly pomoci těm nejlepším snáze najít kvalitní zaměstnání.

Příjmy ze školného by měly pomoci vysokým školám zkvalitnit výuku. Podle Bílé knihy terciárního vzdělávání, která se reformou vysokoškolského vzdělání zabývá, by také mělo školné usnadnit přístup chudších Čechů ke vzdělání. Odvolává se přitom na data OECD.

Proti školnému je levice, ale i některé iniciativy. Sociální demokracie podle vedoucího tiskového oddělení Ondřeje Macury odložené školné odmítá. Peníze na financování školství, včetně vysokoškolského, by se měly hledat jinde, nikoliv u studentů. Podle Macury navíc tato forma vybírání školného v jiných státech, například ve Velké Británii, selhala.

Stínový ministr sociální demokracie a europoslanec Jiří Havel uvedl, že ani dnes není studium na vysoké škole zdarma. Jde ale zatím o „neviditelné“ náklady ve výši 100 až 200 tisíc korun ročně, což jsou životní náklady, které platí studentovi rodina, a ztráta jeho potenciálního výdělku. Za magisterské studium jde tedy o půl až milion korun. Student tak fakticky nese dvě třetiny nákladů na své vysokoškolské studium, tvrdí Havel. Česká populace si tyto náklady příliš neuvědomuje, zatímco každou korunu viditelného školného odmítá.

Proti školnému je, jak ukazuje Facebook i část studentů. Jak sdělil serveru peníze.cz Jaroslav Odvárka z iniciativy Vzdělání není zboží!, jazyk současných reforem se nese v duchu manažerské terminologie. O studentech se mluví jako o lidských zdrojích, univerzitám je vytýkáno, že nedokážou pružně reagovat na změny na trhu práce a nepřihlížejí ke kvalifikačním potřebám zaměstnavatelů (nejsou dostatečně pružní), reformátoři mají univerzitám za zlé malé propojení vysokých škol s aplikační sférou. Jsou tedy chápány jako vyšší a nákladnější učiliště, kde nejde o osobní růst (rozvoj kritického myšlení, růst nonkonformismu se současnou odpovědností), protože není měřitelný.

Kritizuje také pohled na vzdělávání jen přes kritérium ekonomické výhodnosti. Poukazuje i na omezení autonomie univerzit v podobě menšího vlivu akademického senátu na řízení a chod univerzity.

Česko může při zavádění reforem vycházet ze zkušeností jiných zemí. Ty jsou například v případě Německa a Rakouska přinejmenším smíšené.

Pokud jde o placení školného, je přitom situace v řadě členských zemí Evropské unie rozdílná. Ve skandinávských zemích, Francii, Řecku, Lucembursku, Maďarsku, Polsku, v Rakousku či na Slovensku se podle aktualizovaných dat serveru www.euroskop.cz za vysokoškolské studium neplatí. Někde vybírají poplatky za registraci na vysoké škole, nebo konzultační služby. Naproti tomu ve Velké Británii, Nizozemí, Irsku, Portugalsku, Španělsku, ale také třeba pobaltských státech se studuje za peníze. V Německu se platí školné ve spolkových zemích, které mají pravicovou vládu. Jednotný model tedy neexistuje.