Moře nemáme. Ale úvěrovým žralokům se tu daří!

Vydáno: 09.03.2017

 

Kolikrát už se politici i úřady kasali, jak si vyšlápnou na lichváře? Naposledy se naděje upínaly k novému zákonu o spotřebitelském úvěru a posíleným kontrolám České obchodní inspekce. Zákon sám však nestačí a inspekce je bezzubá.
Prvního ledna slavil v Česku první narozeniny nový zákon o spotřebitelském úvěru, který zpřísnil pravidla pro společnosti nabízející půjčky. Když loni vstoupil v platnost, ohlásila Česká obchodní inspekce (ČOI), že si na firmy z nebankovního sektoru došlápne. Pravidla byla nastavená, kontrolní mechanismy připravené – zdálo se, že džungle nebankovních půjček se začne pročišťovat.

Po roce Česká obchodní inspekce vydala zprávu, ve které výsledky kontrol shrnuje. Zatímco předloni provedla pouze 156 kontrol úvěrových společností, loni jich skutečně zvládla téměř dvakrát tolik, celkem 290. Tím ovšem výčet dobrých zpráv končí. Žádná další optimistická čísla k dispozici nejsou. Ukázalo se, že téměř polovina zkontrolovaných firem zákon dál porušuje. Není divu, že inspektoři sklízejí kritiku. Nedokážou prý úvěrové žraloky efektivně kontrolovat a za přestupky jim uděluje směšné pokuty.

Ve srovnání s počtem firem je kontrol zoufale málo
Odborníci odhadují, že firem nabízejících nebankovní půjčky v Česku působí tisíce – 290 kontrol se tedy jeví jako nic. Nikoho jiného než obchodní inspekce se přitom úvěrové společnosti bát nemusí. Pokud se tedy klient neobrátí přímo na soud nebo finančního arbitra.

Zadluženost českých domácností loni přesáhla bilion korun. Počet osobních bankrotů stoupnul meziročně o devadesát procent a exekucí jsou statisíce. Svůj podíl na tom mají i úvěrové společnosti: řada z nich se soustředí na nejsnadnější cíle, totiž lidi v nouzi, kteří lepí dluh dluhem... Riziko, že by své peníze nedostaly, kompenzují vysokými splátkami a hlavně ostrými sankcemi. Nabídka je přitom stále dostupnější, posledním výkřikem jsou půjčky přes SMS.

Inspekce kritiku odmítá
Co na tvrzení o nedostatečnosti kontrol říká sama Česká obchodní inspekce? „Nabízí se odpověď otázkou. Je schopen jakýkoli orgán dozoru zkontrolovat všechny subjekty, které podnikají v ČR? Činnosti ČOI jsou velmi rozsáhlé a kontrola dodržování zákona o spotřebitelském úvěru je jednou z nich. Zákony upravují podmínky konkrétní podnikatelské činnosti, ale k vymýcení nešvarů samy o sobě nestačí. A nevymýtí je ani samotná kontrola. Stále budou podnikatelé a podnikavci, poctivci a nepoctivci,“ míní mluvčí inspekce Miloslava Fléglová. A dodává, že inspekce je kromě zákonů ve své činnosti limitována technicky, personálně a finančně. Spotřebitel má podle ní sám posoudit, zda je pro něj smlouva, kterou uzavírá, výhodná, a tím pádem také rozhodnout o tom, zda podnikatel s úvěry na trhu obstojí nebo padne.

„Otázka je, nakolik lze požadovat od spotřebitelů odpovědné rozhodování o vlastních financích, tedy o tom, s kým, za jakých podmínek a zda vůbec smlouvu na spotřebitelský úvěr uzavřít. Dozorový orgán nemůže zakázat volný pohyb zboží a služeb, ani ho bezdůvodně omezit. A také je třeba připomenout, že ČOI živnostenská oprávnění nevydává, nemůže je tedy ani odejmout nebo kontrolovat, jak je povolená živnost provozována,“ vysvětluje Fléglová. To je samozřejmě pravda, ovšem inspekce má v rukou jinou silnou zbraň – může hříšníkům udělovat za porušení zákona pokuty až ve výši pěti milionů korun. Přestože prohřešků zjistila loni spoustu, pokuty rozdávala poskrovnu. „Bylo uloženo 100 pokut v celkové výši přes 1 milion korun,“ stojí v její závěrečné zprávě za loňský rok. Jsou to jednoduché počty – průměrná výše pokuty pro úvěrovou firmu dosahovala deseti tisíc korun. Není taková suma společnostem, které na nebankovních půjčkách ročně rýžují miliony, k smíchu? „Když vy dostanete kuře a soused dva rohlíky, znamená to, že jste oba dostali půlku kuřete a jeden rohlík?“ poukazuje mluvčí na ošidnost průměrných hodnot, nicméně nepopírá, že pokuty byly maximálně v řádu desetitisíců; u 41 kontrol nebylo dosud o pokutě rozhodnuto. Kdo a na základě čeho vůbec o výši pokut rozhoduje? „Ředitel inspektorátu nebo inspektor, který kontrolu prováděl, a to s ohledem na závažnost správního deliktu, způsob, následky a okolnosti jeho spáchání,“ vysvětlila mluvčí Fléglová.

Ještě účinnější než vysoká pokuta by mohlo být zveřejňování černé listiny hříšníků, podobně jako se to děje u prodejců pohonných hmot. Ani k tomuto preventivnímu opatření se však inspekce nemá. Zajímalo nás proč. „V případě prodeje nejakostních pohonných hmot je povinnost zveřejňovat pravomocná rozhodnutí stanovena přímo zákonem. U ostatních kontrol tato povinnost stanovena není. Než by Česká obchodní inspekce k plošnému zveřejňování sankcí přistoupila, musela by zvážit veškeré důsledky (pozitivní i negativní) i případná právní rizika a také se na takový krok technicky a organizačně připravit,“ tvrdí mluvčí ČOI. Dodává však, že inspekce cesty ke zlepšení informovanosti spotřebitelů v této oblasti již hledá.

 Je řešením přísnější regulace?

Zdá se, že Česká obchodní inspekce je při potírání nešvarů úvěrových firem bezzubá. Že by měla provinilce trestat podstatně vyššími pokutami a černou listinu největších úvěrových žraloků pravidelně zveřejňovat, je jasné. Těžko však můžeme inspekci vyčítat, že stihla prověřit pouze 290 úvěrových společností. Je pochopitelné, že to zdaleka není jediný obor její činnosti. V tom případě ale vyvstává otázka, jak působení úvěrových žraloků, kteří přivádějí do vážných existenčních potíží stále více lidí, usměrnit. Již několikrát se hovořilo o zákonném stanovení maximální sazby RPSN. Odpůrci ovšem varují, že by takový krok přispěl k rozbujení černého trhu. Jako další alternativa se nabízí zastropování sankcí, které mohou úvěrové firmy klientům za opožděnou splátku účtovat. Anebo můžeme jednoduše přistoupit na to, že si všichni lidé končící v dluhové pasti za všechno můžou sami. Beznadějně zadlužení občané však české ekonomice příliš nesvědčí.