Lichva: Proč se dlužníci bojí


Lichva: Proč se dlužníci bojí

V téměř každé vyloučené nebo chudinské lokalitě je jeden či více místních lichvářů. Ti jsou často součástí rodinných sítí, dlužníci je proto nežalují.
Pokud jde o statistiku, lichva v Česku prakticky neexistuje. Za posledních pět let vydaly tuzemské soudy jen 28 rozsudků týkajících se tohoto trestného činu. V průměru jde tedy o necelých šest případů ročně.

O jak nízké čísle jde, je dobře vidět, když proti sobě postavíme policejní statistiku trestních oznámení kvůli lichvě a kvůli úvěrovému podvodu. Těch prvních loni bylo 26, zatímco těch druhých 5643. Podle statistiky je tedy zhruba dvěstěnásobně větší problém s tím, že lidé podvádějí úvěrové firmy (než naopak).

Praxe ale ukazuje něco zcela odlišného. Problémy s lichváři, tedy s lidmi a společnostmi, které půjčují za vysoký úrok a zneužívají při tom rozumové slabosti nebo tísně své oběti, jsou v tuzemsku výrazné. Shodují se na tom zástupci státu i neziskové organizace, které pracují s lidmi na okraji společnosti.

„Problém s lichvou je v České republice jednoznačně větší, než odpovídá statistikám o počtu odsouzení,“ říká Anita Homrová z Rubikon Centra, které se zaměřuje na pomoc bývalým vězňům. „V téměř každé vyloučené nebo chudinské lokalitě působí jeden či více místních lichvářů. Ti jsou často součástí širokých rodinných sítí,“ dodává Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.

Vedle těchto „lokálních“ lichvářů pak podle Hůleho působí tisíce malých úvěrových společností, případně živnostníků, které označuje přímo za lichvářské firmy. „Jejich cílem není jen vydělání na půjčení peněz, ale vytvoření dlouhodobé závislosti klienta, dluhového vazala,“ říká Hůle. Zatímco proti „lokálním“ lichvářům lze bojovat jen velmi těžko, proti lichvářským firmám může stát zasáhnout změnou legislativy.

„Na tyto firmy má nyní políčeno Ministerstvo financí. Otázka je, zda se to podaří dotáhnout do konce,“ připomíná Hůle návrh, který by měl výrazně zpřísnit podmínky pro získání licence pro úvěrovou činnost [viz též box vpravo, pozn. red.]. Dosud prakticky stačí živnostenský list. Osud návrhu je nyní nejistý i proto, že ministr financí Andrej Babiš odvolal svého náměstka Martina Prose, který změnu zákonů připravoval

Chybějí důkazy
Zástupci státu i neziskových organizací se shodují, že lichva se obtížně prokazuje. „Problémem bývá přesvědčit poškozené, aby vypovídali proti lichvářům, a získat tak dostatek důkazů, které by umožnily zahájit trestní stíhání proti konkrétním osobám,“ říká Kateřina Hrochová, mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

„Důkazní nouze pramení především z nedostatku svědků, listinného materiálu nebo jiných důkazů proti pachatelům, časté změny výpovědí z důvodu obav či rodinných vazeb, stahování obvinění ze strany poškozeného,“ dodává za Ministerstvo vnitra jeho mluvčí Gabriela Vaňková.

Podle Anity Homrové z Rubikon Centra mají poškození obecně nízkou finanční gramotnost a hlavně nízké právní povědomí. „Často si neuvědomují, že jednání vůči nim je trestné,“ říká.

A když si problém uvědomí a rozhodnou se ho řešit, přichází velmi náročná fáze. „Oběti se obávají dopadů, které může jejich trestní oznámení přinést dalším osobám v bezprostředním okolí, neboť na nekalých praktikách lichváře je často závislá i širší rodina. Lichvář se tak může „mstít“ například neposkytnutím půjčky dalším rodinným příslušníkům,“ vysvětluje Homrová. „Lichváři se snaží vytvářet silnou závislost svých ‚klientů‘ na nich. Kromě půjčování peněz pronajímají byty nebo třeba organizují prostituci,“ dodává Hůle.

„Oběti lichvy mají obavu z oznámení a v praxi se jim ani není co divit. Policie ve většině případů nehledí na racionální obavy obětí a často volí postup, který musí selhat. Problém je, že kvalifikace lichvy neumožňuje ani takové použití operační techniky jako například vydírání,“ kritizuje Hůle přístup státu.