Kdo vám dá fér půjčku? Může to být i nebankovní společnost


Kdo vám dá fér půjčku? Může to být i nebankovní společnost

Musíte si vzít půjčku a chcete seriózní jednání? Dávno neplatí, že se ho dočkáte leda v bance. Mnohé úvěrové společnosti se pod veřejným tlakem dopracovaly k tomu, že jejich podmínky jsou přehlednější a transparentnější než u bank. I úroky u nich můžete dostat lepší, ostatně půjčky od českých bank patří v evropském srovnání k těm dražším.
Myslíte, že při půjčce jinde než v bance vám napaří gigantický úrok a ještě na vás ve smlouvě ušijou boudu? Gigantický úrok vám napaří všude – minimálně v porovnání s tím, za kolik si banka půjčuje od vás, když ukládáte peníze na spořicí účet nebo termínovaný vklad. Jinak ovšem platí, že se snadno dá najít nebankovní společnost, která půjčuje levněji než kdekterá banka. A pozor: neplatí ani to, že na vás každý nebankovní věřitel chystá nějaké kličky. Ukazuje se, že „značkové nebankovní společnosti“, jako je Home Credit, Cetelem nebo Cofidis, mají podmínky úvěrů leckdy přehlednější, srozumitelnější a třeba i vstřícnější než kdekterá banka.

Mluvčí projektu Navigátor bezpečného úvěru Zdeněk Soudný tvrdí, že větší banky podcenily vyrůstající konkurenci: „Rozdíly jsou už dávno setřeny – a nemluvím jen o RPSN, ale také například o sankčních podmínkách a přístupu ke klientům. Dlouhou dobu zde byl tlak na nebankovní úvěrové společnosti. Ty se tak roztrhly ve dví – ve ‚značkové poskytovatele spotřebitelských úvěrů‘, kteří jsou nejen výhodnější, ale často i bezpečnější. Je na ně víc vidět, musí se víc snažit. Banky oproti tomu zaspaly dobu, protože měly pocit, že jim lidé slepě věří.“

Jak se na to dívají bankéři? „Je dobře, že velké nebankovní společnosti už dosahují standardů běžných u bank nebo se k nim aspoň blíží. To nic nemění na tom, že na trhu narazíte i na mnoho nebankovních společností, kterým jsou transparentnost a dodržování etických standardů zcela cizí,“ upozorňuje ale Jan Matoušek, náměstek ředitele České bankovní asociace, že mezi konkurenty bank je třeba pečlivě rozlišovat. A jedním dechem také hájí vlastní barvy: „Případná větší komplikovanost podmínek některých bank, daná mimo jiné šíří produktové nabídky, neznamená jakékoli neetické chování,“ říká Jan Matoušek.
České banky půjčují dráž než Evropa
Ve srovnání s bankami v zemích eurozóny jsou marže některých bank v České republice až dvakrát větší. „Všichni poskytovatelé půjček se potýkají s vysokým podílem nesplacených spotřebitelských úvěrů, u bank ke konci června 2013 dosahoval 12,35 procenta. Náklady na vymáhání nesplácených úvěrů jsou u nás poměrně vysoké. Tyto aspekty se přirozeně negativně promítají do rizikových přirážek u úvěrů,“ hájí vysoké úroky u spotřebitelských úroků Jan Matoušek. Podle ekonoma Petra Teplého, spoluautora studie Navigátor bezpečného úvěru, jsou ale takové úrokové sazby jen těžko ospravedlnitelné: „Je nepochopitelné, proč jsou u nás spotřebitelské úvěry dražší než v Řecku. Z tohoto pohledu tu prostor pro nižší sazby nepochybně je. Podle loňských výsledků našeho projektu dosáhla u bank RPSN u úvěru na 30 tisíc korun se splatností jeden rok zhruba 20 procent. Některé low-cost banky nabízejí RPSN na obdobný úvěr pod deset procent. Já vidím udržitelnou RPSN někde mezi 12 a 15 procenty. Jestli se sem ale trh dostane, bude záviset hlavně na českých klientech.“
Konsolidace a refinancování: pro klienty výhodné. Pro banky riskantní?
Podle informací České bankovní asociace se průměrná úroková sazba u nových bankovních spotřebitelských úvěrů od března snižuje. Zásadní podíl na tom mají především konsolidace a refinancování stávajících závazků. „Klient si může vybírat z široké nabídky možností a zvolit způsob téměř šitý na míru jeho finanční situaci. V tomto případě platí, že konkurenční boj má pro zákazníka pozitivní důsledek – může snížit své náklady na splácení úvěrů nebo si je rozložit v čase. Na druhou stranu je samozřejmě třeba klást velký důraz na výběr finančního poskytovatele a využívat služby pouze ověřených společností. Lidé ve finanční tísni by si měli dát velký pozor na takzvané oddlužovací agentury, jejichž neseriózní nabídky mohou klientovi způsobit ještě větší problémy,“ varuje Jan Matoušek.

Podle Petra Teplého představují konsolidace půjček riziko také pro finanční sektor: „Chápu, že nižší splátky mohou některým klientům pomoci, pro finanční instituci však konsolidace znamená zvýšené riziko (z podstaty věci konsolidaci využívají rizikovější klienti) a jeho správné ohodnocení závisí na výsledcích modelu používaného danou institucí. Ani bych se nedivil, kdyby Česká národní banka vyslala kontrolu typu ‚dohled na místě‘ do bank hojně nabízejících konsolidaci půjček a následně po nich požadovala více kapitálu podle Pilíře II v rámci druhé basilejské dohody.“ Dlužno ale dodat, že konsolidaci či refinancování hojně využívají i bezproblémoví dlužníci, kteří neměli se splácením nikdy problémy a chtějí si jen pomoci k výhodnějším podmínkám.

Kdo zodpovědně hledá výhodnější podmínky, je pro banky sprostý podezřelý
Člověk, který uvažuje o půjčce, by si měl před podepsáním smlouvy nejprve zjistit všechny podstatné informace. Měl by vědět, jaký je úrok, jaká je roční procentní sazba nákladů, jestli úvěr zahrnuje nějaké na první pohled skryté poplatky, jak vysoká bude měsíční splátka a o kolik půjčku celkově přeplatí. Půjčce by mělo předcházet porovnání nabídek na trhu. Jenže to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Se zajímavým zjištěním přišel finanční server BankovníPoplatky.com, který na konci minulého roku spustil reality test neúčelových úvěrů. Nikoho nepřekvapí, že nabídky, které banky zveřejňují na internetu jsou vždycky nižší než ty, které vám banka udělá doopravdy. Proto se taky u nich píše „magická formulka“ již od a upozorňuje se, že jde o orientační nabídku. Smůlu má ale i ten, kdo nespoléhá na internet, nýbrž na vlastní nohy, a zkusí si pár bank obejít. „Paradoxně nemá možnost obejít všechny instituce a až poté si na základě jejich nabídky vybrat,“ upozorňuje Patrik Nacher, provozovatel serveru BankovníPoplatky.com, na to, že potenciální klient, který stojí pouze o nezávaznou nabídku, musí vyplnit formulář, na jehož základě mu banka nabídku kalkuluje. Zpráva o tom ale okamžitě putuje také do „rejstříku dlužníků“, Bankovního registru klientských informací (BRKI). Do něj ovšem nahlížejí všechny členské banky, když přijde o půjčku žádat i k nim. Po několikáté návštěvě už mu žádná z nich půjčku pro velký počet „otevřených žádostí“ nenabídne. Údaje o neuzavřených půjčkách maže registr po jednom roce.

Banky trestají často přísněji
Při vybírání vhodného úvěru bychom měli pro nejhorší případ posuzovat i to, jaké jsou ve smlouvě sankční poplatky. „Vzhledem k prostředí, které definuje velmi špatná legislativa, je přenášena na dlužníky neúměrná odpovědnost. Z toho důvodů je třeba si dát pozor na celou řadu věcí. Mezi základní hlediska patří, zda společnost zveřejňuje všechny relevantní informace na internetu (cenu, smlouvu, sazebníky a podobně), zda a v jaké výši firma může uplatňovat sankce, přičemž sankce mají mnoho i nenápadných podob (typicky zpoplatněná upomínka), zda společnost využívá rozhodčí doložku…,“ nabádá budoucí dlužníky k obezřetnosti Daniel Hůle ze sdružení Člověk v tísni.

Při pohledu na sazebníky a obchodní podmínky finančních institucí poskytující půjčky dojdeme k dalšímu překvapivému zjištění. Banky totiž bývají leckdy mnohem přísnější, ale také netransparentnější než značkové splátkové společnosti. „Některé banky mají stále velmi komplikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, které navíc nejsou zcela transparentní a neupozorňují na všechny sankce. Nejasná je například frekvence, s jakou mohou posílat upomínky, a tedy cena, kterou klienti za taková ‚upozornění‘ platí. Překvapivá je také cena mimořádných splátek a poplatky, které jsou s nimi spojené. Velké rozdíly jsou u bank v tom, kdy začínají řešit závazek po prodlení – některé téměř obratem, jiné dávají klientům až jeden týden času na nápravu,“ dodává Patrik Nacher. Na druhou stranu se můžeme setkat i s případy, kdy banky zkouší motivovat své dlužníky ke včasnému splácení pozitivně. Příkladem je třeba půjčka, kterou nabízí Air Bank, která včasně splácejícím klientům odpouští několik závěrečných splátek. „Díky pozitivnímu vlivu odměny za včasné splácení u nás ještě ani jednou nezaváhalo přes 96 procent klientů,“ říká spokojeně mluvčí Air Bank Vladimír Komjati.

Největší hrozbou jsou úvěroví predátoři
I když některé banky mají v současné době co dohánět, stále je můžeme považovat za bezpečné a seriózní poskytovatele půjček. Opravdová hrozba se skrývá v nebankovním sektoru. Kromě již zmiňovaných „značkových splátkových společností“ se totiž na trhu pohybují tisíce dalších firem, mezi nimi i takové, které nabízejí půjčky za lichvářských podmínek. „Rozdíl mezi bezpečnými a rizikovými poskytovateli je propastný. Nejsme vysloveně poradnou, která se zaměřuje na řešení problémů finanční tísně, ale případy, kdy to, co na první pohled vypadá jako nabídka úvěru, má ve skutečnosti za cíl pouze zneužít těžké situace dlužníka, se objevuje stále. Tento týden jsme například varovali před společností Maghera Royal, která přes zákonný zákaz využívá ke sjednávání úvěrů vysoce tarifikované linky. Tedy ona vlastně ani úvěry nesjednává, jen účtuje vysoké poplatky za telefon. Bohužel na tomto místě stále chybí aktivní dozor, který by podobné případy eliminoval na samém začátku,“ zlobí se Miloš Borovička, z právního oddělení Občanského sdružení spotřebitelů TEST. 

Rozsáhlý sektor nebankovních poskytovatelů půjček spadá do kompetence České obchodní inspekce, která je často kritizována za to, že v tomto případě svou dozorčí roli nezvládá. Svízel je především v tom, že aby bylo možné alespoň částečně monitorovat problematické segmenty trhu o tisících firem, muselo by na to být mnohem víc inspektorů, než kolik jich ČOIka má na všechny své činnosti. Přesto se ale možná blýská na lepší časy. Pokud zabere nová politika vysokých pokut a zveřejňování hříšníků, k níž Česká obchodní inspekce letos nakročila:

Dvoumilionová pokuta pro firmu Rickabys: Česká obchodní inspekce přitvrzuje