Banky: Konec zlatých časů?

Vydáno: 02.03.2017

Českým bankám končí žně, psali v jedněch novinách. Ale snad zas ne tak rychle, kolegové! Vždyť jen kousek pod titulkem zase píšete, že si loni „naše“ banky sáhly na druhé nejvyšší zisky v historii? Tak jak to s nimi vlastně je? A jak je to s námi, jejich živiteli?
Velká bankovní trojka – Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB – si loni trošku kecly na zadečky. Ale žádné obavy, největší tuzemské banky dosedly do měkkého. Na pěkně naducaný polštářek. Spadly totiž na druhé nejlepší výsledky v historii. Dohromady vydělaly 41,8 miliardy korun. Čistá ruka. Předloni to bylo o čtyři miliardy víc. Jenže tehdy byla trochu jiná situace. Především: jiné úrokové sazby. Na podzim 2012 je centrální banka srazila na historické dno: na „technickou nulu“, přesně na 0,05 procenta.

Všechny české banky dohromady loni vydělaly 61,15 miliardy korun, tedy o 4,3 procenta míň než předloni. Z čísla je kromě jiného jasně patrné, že tři velikáni (zatím?) stále s přehledem drží prim, i když právě jim klesají zisky nejvíc.

K poklesu zisků přispívá tlak na snižování poplatků a provizí, za kterým stojí (vedle nevole klientů) sílící konkurence nových nízkonákladových bank a přesun klientů na internet. Jen České spořitelně klesl loni zisk z poplatků a provizí zhruba o 470 milionů korun.
Ještě větší roli však hraje klesající úroková marže. Jinými slovy – klesá rozdíl mezi sumou, kterou banky od klientů vyberou na úrocích za půjčené peníze, a sumou, kterou lidem naopak vyplatí na úrocích za bankovní vklady. U velké trojky se úroková marže v meziročním srovnání snížila o čtyři a půl procenta. Loni dělala zhruba 73 miliard.

S tím souvisí další problém českých bank: lidé si od nich nechtějí půjčovat. Až na hypotéky (které loni lámaly rekordy – jenže zejména kvůli refinancování, nejde tedy de facto o nové úvěry) a firemní úvěry – jenže ty by zase všichni rádi levně.

Poptávka domácností po jiných než hypotečních úvěrech klesá. Navzdory tomu, že se banky snaží jít klientům hodně naproti. O to, která z nich každému jednomu bude smět půjčit, svádějí nelítostný boj. A jejich úsilí občas dostává až úsměvné kontury. Se zajímavou nabídkou přišla nedávno například Equa bank: pokud k nám přejdete se svým úvěrem, dostanete 1500 korun jako „odškodné“ za úvěrové poplatky zaplacené minulému věřiteli. A to i tehdy, pokud jste ve skutečnosti nic takového neplatili. Informovali jsme vás:

Krásná válka: Banky zápasí o to, kdo vám bude smět půjčit
A jak je tedy možné, že si v absolutních číslech (při pohledu na čistý zisk) banky stojí stále tak dobře? V uplynulých letech bankám podle komentátorů pomáhalo rozpouštění rezerv a útlum provozních nákladů – což mimo jiné znamenalo propouštění. Z toho ovšem nemohou čerpat věčně.

Jak jsme na tom my
Zajímavé také je, podívat se, jak jsme na tom my a jak svým chováním situaci bank ovlivňujeme. Nejaktuálnější data z České národní banky mluví jasnou řečí: zadluženost domácností u bank klesá, lidé drží spotřebu na uzdě. Největší podíl mají na dluzích domácností úvěry na bydlení.

Na běžných účtech, spořicích účtech a vkladních knížkách mají české domácnosti uloženo podle posledních údajů centrální banky 1,257 bilionu korun. Tedy téměř o 39 miliard víc než na konci minulého roku.
Když sečteme peníze na na všech vkladech – běžných a spořicích účtech, vkladních knížkách a termínovaných vkladech – a přepočteme výsledek na hlavu, dojdeme k číslu 158 tisíc korun. I pro batolata. Přirozeně, je to čistá, realitě vzdálená, teorie, protože peníze jsou v populaci dost nerovnoměrně rozložené. Když totéž uděláme s naším dluhem u bank, dojdeme k číslu 120 tisíc na hlavu.

Zdá se, že všeobecnému skuhrání navzdory, na tom české banky ani čeští spotřebitelé a domácnosti nejsou tak zle, jak by se mohlo zdát. Co si o tom myslíte vy? Cítíte na sobě, že se vám do bankovních půjček, a třeba i obecně „do spotřeby“ chce míň? Jakou známku byste dali českým bankám? A jakou té vaší?